JAK JSEM SE DOPRACOVAL K TRIKOLOŘE
Něco málo o minulosti. Ne, že by nebylo o čem psát, vezmu to svižným krokem. Před několika lety jsem s dcerou vedl diskuzi, jakého pořídíme psa ke koním, aby je koníci viděli. Takže něco většího. Já tedy pošilhával po černém vlčákovi, hodně se mi líbil, ale Kristina /dcera/ donesla faunu a tam fotka berňáka a bylo vymalováno. Jeho krása nás očarovala, tak jsme v roce 2005 dovezly od Blanska štěně bez PP. Pes jako hrom, největší z vrhu, no čupr kluk. Na cvičáku ukázkový pes. Při dovršení jeho 2. roku jsem řekl dceři,ať sežene štěně BSP, fenku s PP, ať stojí co stojí, že udělám chovnou stanici. Jenže došlo ke stěhování a vše se zpozdilo, až v roce 2008 sehnala dcera Divettu z peruckých lesů. No, co budu vyprávět, 2 psi, no ten malý škodík učil lumpárny velkého škodíka, no divadlo, ale zahrada veliká, tak to šlo. Akorát záhon, ten jsem musel oplotit, protože důkladně zahradničili. Vzápětí začaly s Divettou, výstavy, no a takové ty starosti kolem psů, jako nemoci, ultrazvuk zda něco nesežrala, podruhé, zda ji nenakryl Jeery nebo Jeery zdrhl a já ho musel dovézt 12 km domů, to aby se člověk nenudil.
Vzápětí začaly s dcerou generační problémy a oznámila mi, že si psy odveze do Zlína, do baťového půldomku. Na dotaz, kde budou celý den bylo řečeno, že nahoře v patře. Tak to jsem odmítnul. Dokud nebudou mít kotce a nebudou venku, tak je nedám. Takže se kotce postavily a přesně 24.12.2010 v 17 hodin si je odvezla. Podrobnosti rozepisovat nebudu .Tak toto je z hluboké minulosti vše .
TAK A TOTO TE TEN UŽASNÁK CRISTINKA DONA WAN KDO BY ODOLAL
Po takovém hektickém odvozu psů jsem dlouho přemýšlel, co dál. Zda začít znovu od začátku nebo vše ukončit, ale po čase bylo doma smutno. Po 5 letech denního kontaktu s berňáky to dál nešlo a zamluvil jsem štěně u paní Chovancové. Ale nešlo to, musel jsem štěně odříct a přemýšlet, co dál.
Po měsíci jsem se odhodlal, zamluvil prcka u Chrudimy a opět jsem z toho vycouval. Po návštěvě výstavy v Brně, kde mne navštívila u kruhu dcera s Divettou, údajně, aby se mne nebála, jsem se pevně rozhodl, že jdu do toho znovu a sám. Začal jsem slídit po štěndu a „ejhle“, poslední v Českých Budějovicích u paní Doležalové. Po dotazu, kdy se fenka narodila, mne padla čelist. 24.12.2010. No, říkám, to je ale náhoda, v ten den odešli velcí psi, tak jsem se ještě zeptal, v kolik asi hodin. Údajně kolem 17. hodiny. Tak si říkám, to snad není ani možné, ale po pár slovech ohledně odvozu se ještě ptám, jak se vlastně jmenuje. A teď slyším, Cristinka. Tak to si nikdo neumíte představit, jak mě bylo. To mne polil pot, byla to radost, hrůza, ale hlavně tolik náhod snad není ani možné. Tak já 2x odmítnu štěně, potom tolik náhod, že se narodí ve stejný den, stejná hodina odvozu velkých a jméno jako dcera. Dodnes mi to leží v hlavě. Kolikrát se divím, kdo je vlastně v tom kožichu zašitý. To chování, ta gesta, atd. Tak a 27.2.2011 jsem naložil sousedku a vyrazil do Budějovic pro lotrandu. Cesta fajn, paní se rozloučila s Cristinkou a už valíme domů. Ta si lehla k nohám a vůbec neprotestovala. Tak
Tak a jsme na novém ještě rozloučení s mámou na dálku a jdem šmejdit.
Štítky
Nebyly nalezeny žádné štítky.